Operační paměť je volatilní (nestálá) vnitřní elektronická paměť  číslicového počítače typu RWM-RAM, určená pro dočasné uložení zpracovávaných dat a spouštěného programového kódu. Tato paměť má obvykle rychlejší přístup, než vnější paměť (např. pevný disk). Tuto paměť může procesor adresovat přímo, pomocí podpory ve své instrukční síti. Strojové instrukce jsou adresovány pomocí instrukčního ukazatele a k datům se obvykle přistupuje pomocí adresace prvku paměti hodnotou uloženou v registru procesoru nebo je adresa dat součástí strojové instrukce.

Operační paměť je spojena s procesorem pomocí sběrnice, obvykle se mezi procesor a operační paměť vkládá rychlá vyrovnávací paměť typu cache.

Vnější paměť představuje v architektuře počítače paměť určenou k trvalému ukládání informací (programů a dat), její obsah se vypnutím počítače neztrácí. K vnější paměti nemá procesor počítače zpravidla přímý přístup. Srovnej s vnitřní paměť. Vnější paměť můžeme rozdělit na stálou a výměnou paměť. Operační systém k přístupu do vnější paměti používá ovladače zařízení a data jsou organizována do souborů podle pravidel použitého souborového systému. Výměnná paměť obvykle používá pro uložení dat výměnná datová média.

Mezi stálou vnější paměť počítače patří:

• Pevný disk

Výměnná vnější paměť počítače patří:

• disketová jednotka
• CD jednotka
• DVD jednotka
• USB flash paměť

Dokonalá funkce chlazení vnitřního prostoru skříně každého PC je neobyčejně důležitá. A pokud používáme hodně se zahřívající procesory Duron/Athlon/.. z produkce AMD, je to důležité dvojnásobně. Především v extrémních letních teplotách je zapotřebí kontrolovat zda nové, dříve se neprojevující nestability operačního systému Windows nejsou důsledkem kriticky vysoké teploty procesoru.

Jak se to bude projevovat?

Jakmile nám začnou přerušovat práci na dříve celkem spolehlivém počítači známé modré obrazovky operačních systémů Windows 9x (že došlo k různým výjimkám), popřípadě vám nedovolí pracovat vlídněji vyhlížející, ale ne méně vážná hlášení ve Windows 2000/XP/Vista, měli bychom vždy v prvé řadě kontrolovat teplotu procesoru a otáčky jeho větráku (tím spíše pokud provozujeme dost hřející systém s procesory AMD typu Duron/Athlon/..). Typickým rysem přehřívání hardwaru je lepší stabilita operačního systému v chladných dnech, výrazné zhoršení v extrémních vedrech a zvlášť velké problémy při přetížení systému, například když pracujeme současně ve více aplikacích.

Co udělat nejdříve?

Pokud máme podezření na přehřívání procesoru, uložíme okamžitě data, uzavřeme aplikace a okamžitě restartujeme počítač. Není vůbec dobré za každou cenu pokračovat v práci, nebož hrozí zničení nejen procesoru, ale i základní desky, díky drastickému přehřátí součástek (kondenzátorů) v těsném sousedství proceseru. Následující test je natolik jednoduchý, že se nám vůbec nevyplatí podstupovat nějaká rizika. Po restartu počítače je nutné hned na začátku nového náběhu pohlídat okamžik možnosti vstupu do BIOSu (u BIOSů AWARD tiskneme klávesu [DEL] při návěstí „PRESS <DEL> TO ENTER SETUP“ na spodním okraji monitoru). Pokud nemáme příliš starou základní desku, zvolíme po vstupu do „CMOS Setup Utility“ BIOSu položku „PC Health Status“ a potvrdíme ji. Pak se nám objeví měřené hodnoty nejen teploty procesoru a systémové desky, ale i otáček ventilátoru a také měření všech podstatných napájecích zdrojů. I teplota hodně hřejícího proceseru typu Duron/Athlon by měla být menší než 70°C a otáčky typického kvalitního ventilátoru by měly být někde kolem 5600 rps (nevztahuje se na velké pomalo-otáčkové ventilátory)(manuál k základní desce či k větráku procesoru to určitě upřesní). Pokud je teplota proceseru větší než 70°C, nebo pokud se dokonce větrák procesoru vůbec netočí, je to neklamný znak špatného chlazení procesoru a nezbývá, než vniknout do skříně počitače a opravit/vyměnit chladič procesoru.

Jak ošetřit hardware?

První co kontrolujeme po otevření skříně PC je teplota žeber chladiče. Pokud jsou žebra poměrně chladná, znamená to, že chladič není v dobrém tepelném kontaktu s pouzdrem procesoru. Abychom se vůbec dostali k chladiči procesoru, budeme muset většinou vyjmout celý zdroj napájení PC, který nám zavazí v přístupu. Není to většinou složité, stačí vyšroubovat jen několik šroubků, kabeláž není třeba odpojovat. Pak lze snadno (bez šroubování) odstranit chladič procesoru.

Větrák procesoru se netočí:

Pokud jsme naměřili nedostatečné, nebo dokce nulové otačky chladícího větráku, po otevření skříně PC se hned zaměříme na odstranění této závady. Po vyjmutí napájecího zdroje demontujeme celý chladič procesoru a můžeme se pokusit o opravu větráku (málokdy je na vině vadné napájení). Většinou toto snažení končí výměnou celého chladiče za nový, což doporučuji dokonce i v případě, že větrák je hlučný, neboť chlazení procesoru je důležité nejen z hlediska stability systému, ale i z hlediska pohodového, klidného chodu. Při zpětné montáži opraveného či nového chladiče musíme dbát na dobrý tepelný kontakt s pouzdrem procesoru, jak je uvedeno níže.

Větrák procesoru se točí:

Pokud má větrák procesoru dostatečné otáčky a pokud jsou žebra chladiče poměrně chladná, musíme se pokusit obnovit odvod tepla z procesoru. Po vyjmutí napájecího zdroje (pokud zavazí) demontujeme celý chladič procesoru a pečlivě odstraníme všechny zbytky tepelného pojiva jak s povrchu procesoru tak z kontaktní plochy chladiče. Před zpětnou montáží chladiče naneseme na povrch procesoru ve velmi tenké vrstvě novou kvalitní (šedou či stříbrnou) teplovodivou kontaktní pastu. Jediným úkolem pasty je vyplnit mikronerovnosti povrchu a tak není vůbec potřebné (ani užitečné) používat silnou vrstvu. Po přiložení chladiče na procesor mírným pohybem po povrchu docílíme ještě dokonalejšího rozetření pasty a můžeme připnout chladič sponou a připojit káblík napájení a měření otáček.

Jak to hlídat?

Restartovat pořád počítač jenom proto, abychom pomocí BIOSu zkontrolovali teplotu procesoru a otáčky větráku chladiče, je prakticky nemožné a velmi otravující. Proto dnes dodává drtivá většina výrobců základních desek na přiloženém CD různé nástroje, které toto zvládají i z prostředí Windows. Například desky MSI mají přibalený na svém CD užitečný prográmek PC Alert System Monitor, který po nainstalování neustále monitoruje (interval možno nastavit, přednastaveny jsou 3s) hodnoty teploty procesoru i systémové desky, otáčky větráku a také napájecí zdroje Vcore, 3.3V, +5V a +12V. Program umožňuje nastavit spuštění poplachu při překročení limitních (nastavitelných) hodnot teploty.

Jak ho zchladit?

Umístěte počítač tak aby bylo zajištěno dobré větrání a co možná nejvyšší cirkulace vzduchu ve skříni. Neumisťovat PC v blízkosti topení atp. Pokud PC umístíme na zem musíme počítat s tím, že bude nasávat poměrně dost prachu.

Teplotu jednotlivých komponent doporučuji průběžně sledovat. Jedna z příčin s nestabilitou PC je právě vysoká teplota na procesoru, grafické kartě, pamětí, zdroje nebo disku HDD.

Maximální teploty komponent – orientační maximální teploty komponent počítače

Jsou to hodnoty orientační a měli bychom dosáhnout především na procesoru a grafické kartě nižší hodnoty. V současné době není problém najít kvalitní řešení chlazení komponent a skříně PC. Nemusíme ani pořizovat vodní chlazení. Vysoká teplota totiž součástkám v počítači nesvědčí a zkracuje jejich životnost. Aplikace vám dále nabízí přehled o aktuálním napětí a otáčkách ventilátoru (pokud to podporuje vaše základní deska).

Možné příčiny přehřívání počítače

Doporučení – Teplo z počítače musí ven

1. Sledujte teplotu na jednotlivých komponentech a ve skříni PC. Případně si stáhněte příslušné programy . Já osobně využívám SensorsView. Je malý a jednoduchý.
2. Umístěte počítač na vhodné místo, tak aby nebyl v blízkosti topení atp.
3. Zkontrolujte zda nemáte zanesené chladiče a větráky prachem. Je-li tomu tak vyčistěte je.
4. Dejte na zadní stěnu skříně PC účinný a tichý větrák.
5. Vyměňte chladič a větrák za účinnějjí a tišší a nejlépe s manuální regulací otáček větráku

Obecně se dá říci, že novější grafické karty uživatele k přetaktování přímo vyzívají. To myslím zcela vážně. Už na obalu grafiky totiž většinou najdete dost velké logo nějakého taktovacího programu, přiloženého většinou na CD (ať už V-Tuner od Giga-Byte, WinFox od Leadteku atd.). Tyto programy mívají dost jednoduchý vzhled a jejich obsluhu zvládne i naprostý laik. Taktují se dvě komponenty – GPU a paměti. A to většinou každá zvlášť. Všeobecně však platí věta, kterou jsem nedávno někde četl: „Co není nahnáno optimalizací, to taktováním nedotáhnete“. Skutečnost je bohužel velmi blízko tomuto faktu. Já sám jsem dosáhl zvýšením frekvence GPU i pamětí o 100MHz nárůstu výkonu v 3DMarku 2003 pouze 200 bodů (zatímco pouhým rozšířením operační paměti z 256MB na 512MB jsem získal skoro 300 bodů navíc).

Nejlépe taktovatelné karty:

Prakticky se dá říci, že všechny karty mladší než 2-3 roky je možno vcelku úspěšně předělat. Ovšem v poslední době je se zvyšujícím se bojem o prvenství na trhu je každá prodaná karta schopná unést minimálně o 10-15% vyšší hodnoty. Nejlepších výsledků dosáhnete s kartami ze stření třídy. Ty totiž vznikají pouze z potřeby zaplnit na trhu díru mezi high endem a low endem. Často se jedná o podtaktované čipy, schopné vydržet i o 30-50% vyšší frekvenci. Karty by měli být vybaveny pokud možno aktivním chladičem.

Zvýšení frekvencí pomocí programů

Jedná se o bezesporu nejpoužívanější způsob taktování. Jak jsem již napsal, tyto programy se často dodávají přímo s kartou nebo jsou jednoduše dostupné na internetu. Jejich použití spočívá v tom, že pomocí „táhel“ postupně zvyšujete frekvenci GPU a pamětí. Při tomto taktování je třeba postupovat obezřetně po krocích 3-5 MHz a každé nové nastavení otestovat v nějakém novém benchmarku (doporučuji 3DMark 2005, 2006 a Aquamark). Starší benchmarky často nedokáží odhalit chybu, jelikož novou kartu pořádně nezžijí.

Programy pro taktování

Pro grafiky ATI je nejlepší nástroj ATITool. Nejdříve malými kroky, zvyšute frekvenci jádra a sledujte jestli se na náhledu neobjevují artefakty (chyby). Pokud se pc sekne tak nestavte poslední funkční frekvenci. Poté si frekvenci poznačte a přetaktujte paměti (zase stejný spůsobem). Poté doporučuji spustit 3D mark nebo nějakou náročnou hru.

U grafických karet nVidia je postup obdobný až na to že přetaktovací panel je už v control centru. Stačí si stáhnou Coolbits a ten zapíšte do registru (dvakrát klikněte) a potom restartujte pc a taktujte. Pouze že tam není vestavěn test, tak to testuje v 3D mark nebo jiné náročné aplikaci (na grafiku). Nebo využít programu RivaTuner který je velmi podobný ATItool
Obrovskou devizou nových grafických karet je schopnost „sebetaktování“. Tato funkce se aktivuje nejčastěji přímo v ovladačích a není třeba externího programu. Průběh tohoto taktování je takový, že karta sama po malých krůčcích zvyšuje frekvence a testuje, zda nedochází k chybám. Tak se dostane na nejvyšší bezchybnou frekvenci. Po pravdě řečeno je tento způsob dost opatrný a z karty většinou vymáčknete mnohem víc. Bohužel tuto funkci obsahují jen některé karty (ATI Radeon 9600 a novější, většina nVidia GeForce FX). Osobně považuji taktování přes ovladače za nejlepší, jednoduše vratnou funkci. Jinak jsou nejobvyklejšími programy PowerStrip s velmi dobrou databází i starších grafických karet (3Dfx, S3, Trident) a s podporou většiny nových karet (u ATI funguje pouze monitoring a ne taktování), dále RivaTuner, určený původně pro nVidia Riva, ale dnes zahrnující i GeForce a nové Radeony, Rage3D Tweaker a Radeonator pro čipy Radeon a nakonec nepřeberné množství speciálních programů přímo od výrobců karet, které bývají součástí balení (většinou upravené verze předchozích jmenovaných). Pro majitele grafických karet GeForce je možnost zobrazení taktovacího nástroje přímo v ovladačích popsány výše.

Zvýšení frekvencí pomocí BIOSu karty. Toto nastavení doporučuji v případě, še máte opravdu dobře vyzkoušené vyšší frekvence přes různé programy a chcete nastavit napevno novou frekvenci. Nastavení probíhá tak, še pomocí speciální utilitky, určené většinou speciálně pro daný typ GPU, přepíšete BIOS grafikyna nový. Těchto prográmků je na internetu spousta. Při jejich poušití je třeba být velmi opatrný. Snažte se najít program speciálně pro vaši kartu (často přímo na webu výrobce). Použití probíhá ve třech fázích: napřed stáhnete z karty aktuální BIOS, pak jej upravíte a na závěr jím přepíšete stávající BIOS. Postup se tedy notně liší od úprav BIOSu základní desky. Výhodou tohoto postupu je, že nové hodnoty se nastaví již při spuštění počítače a není tedy nutno mít neustále spuštěný nějaký program. Další výhodou je získání „nové grafické karty“ v případě, že jste koupili „bezdůvodně podtaktovaný“ kousek a přeflashováním BIOSu získáte spoustu zablokovaných funkcí karty. Toto je častý případ například u karet ATI Radeon 9500Pro, ze kterých lze často získat i Radeon 9700Pro (totéž Radeon 9800SE na 9800). Nevýhodou je nemožnost přepsání BIOSu v případě, že vám karta po přepsání zkolabuje a neumožňuje spuštění programu na vrácení původního BIOSu. To se však zatím nikdy nikomu z mého okolí nestalo.

Zvýšení stability. Probíhá stejně jako u procesorů pomocí zvýšení napětí sběrnice AGP v BIOSu nebo pomocí programů. Tady je však třeba dobře prověřit stabilitu a teplotu, jelikož zvýšíte napětí v celé kartě.

Procesor je asi jedna z nejdůležitějších částí počítače, která určuje výkonnost PC. Přetaktovat procesor není zas tak složité, jak by se mohlo zdát. Vzhledem k tomu, že máme dvě firmy, které vyrábějí procesory, měli bychom si říci, v čem se liší přetaktování procesoru od firmy AMD nebo Intel. Pokud přetaktujeme procesor od firmy Intel, tak bude přetaktování o něco náročnější. Neboť procesor má uzavřený násobič a hlavně si tyto procesory při případném zničení procesoru pamatují poslední frekvenci, na které pracovali (nelze tedy pak žádat připadnou reklamaci). Co se týče procesorů od firmy AMD tak přetaktování je o něco jednodušší, násobič nebývá uzamčený (platí hlavně u starších verzí – u nových bývá kolikrát taky uzamčený). Je tedy namístě si asi říci, jaký procesor je dobrý přetaktovat (no spíše jakou si vybrat firmu vyrábějící procesor). Toto si budete muset rozhodnou sami.

• Procesory AMD:
• • + nemají uzavřený násobič
  • + menší tepelná výkonnost
  • - nižší kvalita procesoru (jednom o kapku – zato jsou levnější)

• Procesory Intel
• • + vysoká kvalita procesoru
  • - vyšší teplota po přetaktování
  • - zapamatování poslední frekvence

Přetaktování jak na to

Přetaktovat procesor můžeme několika způsoby. Nejjednodušší, jak přetaktovat procesor, je zvýšenífrekvence FSB. Tuto frekvenci můžeme zvýšit (u starších základních desek) pomocí propojek na základní desce (viz manuál základní desky). Nebo lze pomocí BIOSu zvýšit frekvenci FSB a nebo zvýšit násobič procesoru (ne vždy tuto funkci procesor či BIOS podporuje). Pokud se Vám ovšem podaří procesor jedním z těchto způsobů přetaktovat, je třeba dbát na chlazení procesoru. Tím, že zvýšíte frekvenci procesoru, se někdy může stát, že počítač bude nestabilní, proto je třeba zvýšit napětí procesoru. Pokud budete zvyšovat napětí procesoru, tak velice opatrně!! Pokud budete zvyšovat frekvenci procesoru pomocí FSB, zvýšíte tím datovou prostupnost RAM, VGA a všech přídavných karet v PCI. Normální frekvence v PCI je 33Mhz a AGP 66Mhz. Některé základní desky podporují funkci neměnné frekvence v těchto slotech (pokud máte takovouto desku tak patříte k těm šťastným). Ovšem pokud základní deska nepodporuje tuto funkci, tak buď budete muset změnit pomocí rozdělení frekvence FSB a nebo se budete muset v přetaktování krotit. Tento návod platí jak pro procesory AMD tak i pro procesory Intel.